|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
|
|
Podobnost a diference Rawlsovy a Habermasovy teorie liberální demokracie
Novák, Marek ; Šimsa, Martin (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Náplní této práce je popis dvou současných normativních konceptů demokracie, které byly vytvořeny Johnem Rawlsem a Jürgenem Habermasem. Cílem této práce je popsat nejdůležitější myšlenky těchto autorů v jejich hlavních dílech, srovnat obě koncepce a vyzdvihnout některé podobnosti a rozdíly. Budu rozebírat jejich vizi pro západní demokratické společnosti i mezinárodní dimenzi těchto dvou přístupů, stejně jako metodologii. Zároveň se budu snažit odpovědět na otázku, do jaké míry mohou být obě teorie považovány za teorie liberální demokracie. Nejdříve se budu věnovat přístupu Johna Rawlse. V Teorii spravedlnosti přišel se zajímavou myšlenkou obnovy společenské smlouvy a ustanovením principů spravedlnosti v originální pozici. Toto dílo může být chápáno jako obhajoba lidských práv. Dále se zaměřím na Politický liberalismus. V Politickém liberalismu se Rawls zabývá zajištěním lidských a občanských práv v moderních pluralitních demokraciích. Přichází zde s konceptem překrývajícího se konsensu. Ten by měl zajistit stabilitu systému. V Právu národů převádí svou teorii na mezinárodní úroveň. Dále se tato práce zabývá Jürgenem Habermasem. Nejprve jsou zmíněna jeho raná díla Strukturální přeměna veřejnosti a Problémy legitimity v pozdním kapitalismu. Poté se zaměřím na Teorii komunikativního jednání, kde se...
|
|
|
Etické aspekty mezinárodních vztahů: Lockeovská perspektiva
Gregárek, Matěj ; Kratochvíl, Petr (vedoucí práce) ; Ditrych, Ondřej (oponent)
Etika v MV bývá založena na předpokladu, že mezinárodní společenství tvoří jednotlivá legitimní politická společenství (státy). Práce se zaměřuje na otázku, jak se problematika domácí legitimity státní moci promítá do možnosti etického a morálního hodnocení jednání států v mezinárodních vztazích v případech, kdy je normativní pouto mezi jedincem a státem oslabeno nebo zcela chybí. Přičemž absence legitimity není nutně omezena na režimy běžně považované za nelegitimní. Široce pojatá legitimita jako souhlas občanů se zásahy do individuálních práv chybí i státu demokratickému; a politika je tak legitimována spíše jako "realm of necessity" jak navenek v MZ, tak i uvnitř státu. Takto pojatá legitimita však ponechává politice mnohem užší pole působnosti, neboť se nejedná o činnost amorální, nýbrž o činnost presumptivně nemorální a neetickou.
|
host ::
RSS.